V podvečeru jarním
,,Posečkej, zastav se, má milá.
Pokochej se květy, vůni nadechuj,
všemi smysly mě teď vnímej,
s ptáky ve větvích zpívej.
Na kůru si sáhni,
vrásky moje jsou v ní,
ukrývají moudrost všech mých dní.
S kořeny se propoj
pomohou Ti nést,
co těžší zdá se…
Mé sestry a bratři
v téhle silné době
pomoc lidem přináší,
jako kotvu v bouři,
od počátku takhle slouží.
Vůně mysl projasní,
dotyk s kůrou pevnost dodá,
kořeny do rovnováhy staví.
Stačí srdcem dívat se,
v těle být.
Přítomnost naší medicíny zřít“
