Přišla a sundala čepici, krásná kukadla, ještě víc vynikla, díky ztrátě vlasů po chemoterapii…
Z dotazníku jsem znala příběh, i to, co chce pochopit.
Co způsobilo nemoc a jak navrátit tělu zdraví.
Po čtyřech chemoterapiích další odmítla, začala měnit stravu, pracovat s myslí, dechem…naše sezení má být ten další střípek na cestě.
Od začátku nám to trochu blokuje mysl, je hodně v hlavě, nedokáže se úplně uvolnit a soustředit jen na sebe a tak chvíli hledáme kudy se dostat do hlubších vrstev…nakonec nacházíme bránu-portál kudy to lze 🙂
Začíná popisovat tělo, mokré, šedivé, dlouhé ruce, nohy, stojí bosa, někde na mostě, studené dlaždice, zaseknutá v meziprostoru…trochu váhám, kde jsme…středověk, jiná planeta, astrál?
Po čase se příběh začíná vyjasňovat, přichází silné emoce – pláč, neví proč, jen stále opakuje slovo MAMINKA…a jsme tam…v prentálu….
Mezi vzlyky popisuje to místo naprostého teplého bezpečí…
,,Jsem úplně maličká, plavu si tam v bříšku, houpu se, kolíbám, jsem celá obalená v takovém želé…a to želé je LÁSKA, jsem obalená láskou…tady chci zůstat napořád, vcucnout se do toho a zabalit tím všechny…posílám lásku všem…
Dědeček ji předal mamince, maminka mě, já dětem….
Nemusím ani dýchat…NEMUSÍM VŮBEC NIC DĚLAT…všechno se děje samo…jenom JSEM…
Až budu muset vylézt budu celá mokrá“…
Jemně připomínám záměr sezení…,,Tady se nemůže nic stát, tady je čisto a klid, žádné nemoce…JÁ JSEM DOPRDELE ZDRAVÁ…proč bych si měla myslet, že jsem nemocná…všichni mi to říkali…Už se to nestane MAMINKO…musíme se kolíbat, objímat…
Už jsem jinde…podobný jako v žele, ale v suchu…chce se mi spát…a už MUSÍM DÝCHAT.“..a vrací se zpět celá mokrá od očistných slz.
I takhle může vypadat návrat zpět a tenhle byl o síle lásky, načerpání, vyživení se, uvědomění že NIC NEMUSÍME, JEN JSME A JSME OBKLOPENI LÁSKOU…STÁLE, i když jsme na to možná zapomněli..
Pár dní poté mi píše….,,Je mi moc dobře a cítím se ,,ZATRACENĚ“ zdravá….
A já Ti ženo drahá,
držím moc palce na Tvé další cestě…
