,,Mám pocit, že si to všechno sedá, uklidňuje se a mění… předtím jsem měl pocit, že jsem v tornádu, které mnou hrozně smýká, teď se díky Tobě dokážu na to tornádo dívat zvenčí a víceméně si „užívat let“ :-)))),,
Napsal mi klient po naší práci…
A o co tam šlo?
Po úvodní hluboké relaxaci a hypnotické indukci se vydáváme za klientovým záměrem – s tématem sebe-hodnoty a více radosti ze života.
Nejprve nás to vede do dvou minulých životů – klidný život zahradníka a divoký život námořníka, který umírá v bouři na moři.
Procházíme smrtí dál do ,,vědomí duše“ – jednoty, pochopení strachu ze smrti i toho, že se musí znovu vrátit.
Zažívá intenzivní vzpomínku narození v současném životě a přichází vzpomínky z ranného dětství, některé jsou bolestné, nechce je prožívat znovu…
Pro posílení vedu klienta do radostných vzpomínek a použiji techniku vnitřního dítěte, kdy se jako dospělý milující táta vrací sám k sobě, malému chlapci a dá mu/si vše, co tenkrát potřeboval – lásku, bezpečí, pochopení…
Po tomto dosycení můžeme jít do hlubších vrstev a podívat se na další bolestné situace, které mají za následek blok v přijetí sama sebe a žití v radosti.
Začínají docházet i další souvislosti s minulými životy, které nahlédl, vazby v rodině, splácení ,,dluhu“.
Vidí se jak nese ,,zlatou destičku“, na které jsou všechny informace, k této inkarnaci.
Jako zahradník, který myslel víc na sebe a svůj klid teď má rodinu a děti o které se vzorně stará. Současné děti byli zahradníkova vnoučata, kterým to slíbil.
Námořníka vidí v daleko širších souvislostech, než v prvním obrazu, kdy ho viděl jako hrubiána. Teď ho vnímá jako muže, s nelehkým osudem, ale plného mužské síly, pevnosti, je hrdý sám na sebe a to je ta kvalita, která je pro něj v současnosti stěžejní a pro kterou si tam šel…propojuje se s ní…stále jsme to my…
A na závěr už v pochopení opět v prenatálu:
,,Voda mě nadnáší, jsem v bezpečí, v bříšku, světlo prosvětluje břicho, tvaruju se, jsem součást celku, sám jsem se vytvaroval. Je to hra, jen si dovolit být, můžu dělat, co chci.
Nepřestávám být součástí toho všeho, vytvářím co chci a co potřebuju…a vše se vrací zpět. Aby hra fungovala, musí to mít váhu. Strach mě vede jsou to mantinely….“
A já děkuji za krásnou práci a těším se na další objevnou výpravu 🙂
