Každé místo má svou specifickou energii a může v nás něco vyvolávat, transformovat, vést k hluboko uloženým vzpomínkám.
Návštěva olivového háje byla silným zážitkem, 80 tisíc olivovníků na ostrově Pag, vybělené kosti, jako by se člověk dostal do časové smyčky…
Ještě v noci mi to doznívalo a tak jsem si sedla a psala:
Jsme tady už tisíce let
a vy přicházíte a fotíte nás jako nějakou věc.
Cožpak věc může ŽÍT tisíce let?
Poslouchej slyšíš nás jak spolu mluvíme?
Slyšíš naši řeč?
Nejstaršímu z nás je dva tisíce let…
Zažili jsem počátek i konců mnoho
a je to tak přirozené jako příliv a odliv.
Život lidský ve spirále věků,
tak krátký se zdá…
Tak pečujte o svou nesmrtelnou část.
Podívej na nás, staré kmeny v rozpadu,
ale listy zelené
život skrze nás proudí stále…
V časech prastarých moudrost je
a cyklus tvoření opakuje se.
Ty dlouho nepobývej s námi,
ať neztratíš se mezi světy
Běž a života nadechni se naplno
My žijeme tady i tam
a tohle je i Tvůj dar
Vědomí otvírej, cestu ukazuj, službu světu prokazuj…
